Nacházíte se: Úvodní stránka  /  Informace  /  Jak žádat

Jak žádat

Vnitřní rozhodnutí

Jistě se všichni shodneme na tom, že toto období je velice důležité a mělo by být proto náležitě zváženo. Dobrou radou a snad již známou pravdou je, že budoucím rodičům odborníci doporučují hovořit o svém úmyslu především v širší rodině. Je totiž velice potřebné, aby budoucí sourozenci, babičky a dědečkové, synovci, neteře a další příbuzní přijali toto dítě zcela za své. To samé platí u pěstounské péče včetně pěstounské péče na dobu přechodnou. Toto doporučení byste měli mít stále na zřeteli.

Konečné rozhodnutí však ponechme každému z Vás, Vašemu srdci, mysli, touze, schopnosti pomáhat. Vy budete ti, kteří budou denně s dítětem, kteří s ním budou prožívat dobré i zlé. Vy s ním spojíte svůj život.

Proto se nyní pokuste zamyslet se nad svým životem a sami sebe se zeptat:

  • mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a?
  • jsem tolerantní a otevřený/á druhým?
  • budou mi stačit finanční prostředky?
  • co se mi v životě podařilo, co jsem dokázal/a?
  • co se mi nepovedlo, co mi schází?
  • jaké bylo moje dětství?
  • jaké jsou mé partnerské vztahy? mé manželství?
  • jsem ochoten/a se vzdát svého pohodlí?
  • jsem opravdu schopen/a věnovat se plně dítěti?
  • jsem ochoten/a se přizpůsobit?
  • věřím, že přesvědčím okolí, že toto rozhodnutí je správné?
  • nebude pro mě dítě překážkou v profesní dráze?
  • dovedu si představit, co obnáší výchova dítěte?
  • dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být?
  • dovedu posoudit, jaké dítě bych opravdu nedokázal/a  vychovávat?
  • mohu upřímně říci, čím mohu být pro dítě prospěšný/á?
  • budu schopen přijmout minulost dítěte?
  • budu umět porozumět jeho pocitům?
  • budu mít odvahu s ním opakovaně hovořit o jeho minulosti a původní rodině?

Na některá z uvedených otázek nenajdete hned jasnou odpověď. Některé z nich budou pro Vás námětem k dalším úvahám a rozhovorům s blízkými a odborníky, kteří Vás budou dalším obdobím provázet.

Jak na to?

Pokud se manželé či jednotlivec rozhodnou přijmout dítě, jejich první kroky mají směřovat na obecní úřad obce s rozšířenou působností, oddělení sociálně-právní ochrany dítěte nebo oddělení péče o rodinu a dítě. Zde jsou seznámeni s dalším úředním postupem.

Žadatelé o zprostředkování náhradní rodinné péče (dále jen NRP) musí předložit:

  • žádost s osobními údaji
  • doklad o státním občanství nebo o povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu na území ČR
  • potvrzení o  zdravotním stavu žadatele potvrzení o  finanční situaci

 

Spisová dokumentace dále obsahuje:

  • opis trestního rejstříku‚ který si vyžádá příslušný úřad, neboť je nezbytně nutné, aby dítě vyrůstalo v bezúhonné rodině.
  • zprávu o sociálních poměrech, kterou zpracovává sociální pracovnice;
  • písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany, zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči, je oprávněn zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a také kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností, uvedených ve spisové dokumentaci (obsaženo v žádosti);
  • písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, jestliže úřad považuje takovou přípravu za účelnou (obsaženo v žádosti);
  • stanovisko úřadu k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.
  • Zájemce o zprostředkování NRP navštíví sociální pracovnice v jejich bydlišti, aby se sama přesvědčila, v jakých podmínkách žijí. Současně o jejich způsobu života dostane reference i z místa bydliště a hodnocení z pracoviště.

 

Další postup

Žadatelé o zprostředkování NRP jsou povinni absolvovat psychologické vyšetření  a přípravy k přijetí dítěte do NRP ‚ kterou ukládá zákon o sociálně - právní ochraně dětí. Tato je realizována příslušným krajským úřadem a podílí se na ní řada odborníků - psychologů, sociálních pracovnic, pediatrů a lidí, kteří denně pracují v zařízeních, odkud odcházejí děti do náhradní rodiny.

Samotný výběr žadatelů se provádí na příslušném krajském úřadu, kde jsou vedeny evidence dětí čekajících na náhradní rodinnou péči a zájemců o zprostředkování náhradní rodinné péče. Doporučující výběr provádí skupina odborníků — poradní sbor krajského úřadu. Členy poradního sboru jsou – odborníci na NRP. Výběr vždy probíhá tak, že se k určitému dítěti vybírají vhodní žadatelé s ohledem na  specifické potřeby dítěte. Vybraní žadatelé mají právo získat na pracovišti krajského úřadu či magistrátu veškeré dostupné informace o dítěti a seznámit se s konkrétním dítětem v určitém zařízení. Dítě, u kterého se uvažuje o náhradní rodině, je pečlivě a odborně vyšetřeno tak, aby byl dostatek informací o zdravotním stavu i s přihlédnutím k rodinné anamnéze, vývoji a především prognóze.

Vytipovaní žadatelé mají zákonnou lhůtu 30 dnů, ve které se rozhodují, zda dítě do své rodiny přijmou. Většinou se nabízí a doporučují další návštěvy zařízení k upřesnění informací o dítěti, k navázání citových vazeb k dítěti a pod. Pokud se žadatelé rozhodnou přijmout konkrétní dítě, orgán sociálně-právní ochrany vydá příslušné rozhodnutí. Většinou je vhodný krátkodobý pobyt budoucích rodičů v zařízení, odkud dítě odchází. Mají tak možnost naučit se starat o dítě, dle věku připravovat stravu, zacvičit se v rehabilitaci, kompletně se seznámit s denním režimem konkrétního dítěte, což je odvislé od věku dítěte a jeho eventuálních specifických potřeb. Je vhodné při propuštění vzít dítěti hračku, na kterou bylo doposud zvyklé, či třeba savičku, aby přechod do náhradní rodiny byl snazší. Je výhodou každému dítěti udělat fotodokumentaci od přijetí, aby nemělo moc černých míst ve svém životě, aby mělo dost informací, které pak nemusí shánět pro dítě někdy dost nevhodným způsobem.

Po třech měsících preadopční či předpěstounské péče rodiče žádají o svěření dítěte do vlastní péče (osvojení, pěstounská péče) soud. K této žádosti opět potřebují souhlasné vyjádřeni orgánu sociálně - právní ochrany.

Předáním dítěte do osvojení či pěstounské péče kontakt náhradní rodiny s ústavem nemusí být ukončen. Rodiče mají i nadále možnost další spolupráce, ať už se chtějí pochlubit s úspěchy svých dětí, nebo hledají pomoc při řešení závažnějších problémů, které mohou nastat a s kterými si nevědí rady. Forma vzájemné spolupráce ev. nabízené pomoci se liší ústav od ústavu, kraj od kraje.