Osvojení (adopce)
Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci z hlediska práva dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou odpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem, rovněž tak vzniká vztah příbuzenský k ostatním členům rodiny osvojitele. Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost při výchově dětí a jsou ze zákona zapsáni do matriky – knihy narození. Dítě rovněž získává příjmení nových rodičů. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
Veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají.
O osvojení rozhoduje soud. Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě po dobu nejméně šesti měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklady. Tato podmínka je splněna, jestliže po tuto dobu o dítě na vlastní náklady pečoval pěstoun, poručník nebo jiná fyzická osoba, která se rozhodla dítě osvojit. V případě, kdy je třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte, se podmínka trvání šesti měsíců osobní péče před osvojením počítá vždy až po uplynutí tří měsíců ode dne udělení souhlasu k osvojení.
Osvojit lze i zletilého, a to v případě, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podrobně osvojení zletilého upravuje ustanovení § 846 a následující občanského zákoníku.
Osvojitelé jsou ovšem povinni informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky.
Osvojením dítě získává novou rodinu se vším všudy, včetně všech příbuzenských vztahů s rodinou osvojitele. Vztahy k původní rodině zanikají. Osvojením vzniká nový právní i rodinný vztah, který je stejný jako mezi rodiči a dětmi. To však neznamená, že jsou děti dále bez své historie. Minulost dítěte nelze přehlížet ani v případě osvojení, dítě má své kořeny, svoji biologickou rodinu a identitu, kterou nelze potlačovat (nebo dokonce nechat zmizet), ale je třeba ji dál budovat tak, aby se přirozeně propojila s životem v nové rodině.
Drtivá většina dětí, pro které jsou vyhledáváni náhradní rodiče, mají někde své vlastní rodiny. Děti, jejichž rodiče zemřeli, jsou v systému sociálně-právní ochrany výjimkou. V naprosté většině se setkáváme s životními osudy takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně z nejrůznějších důvodů nemohou starat. Ve většině případů, kdy je situace v rodině složitá, se o děti zvládne postarat rodina širší, případně jsou děti svěřeny do péče osob dítěti blízkých. Další možností pro (krátkodobé i dlouhodobé) řešení situace ohroženého dítěte je hledání osob z okruhu prověřených zájemců o náhradní rodinnou péči vedených v evidenci krajského úřadu (viz proces zprostředkování náhradní rodinné péče).
Do prověřených rodin „z evidence“ pak mohou přicházet děti:
- z původní rodiny;
- z porodnice;
- z pěstounské péče na přechodnou dobu;
- z babyboxu;
- z dětských domovů pro děti do 3 let věku (většinou známé jako kojenecké
- ústavy nebo dětská centra);
- z dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů;
- ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc;
- z domovů pro osoby se zdravotním postižením.
Všechny tyto děti mají tak jako ostatní děti stejné potřeby a práva. Ke šťastnému dětství potřebují bezpečnou péči, laskavou a trpělivou náruč nové rodiny a bezpodmínečné přijetí.
I rodina, která má předchozí rodičovské zkušenosti, musí porozumět specifickým potřebám a projevům svěřených dětí. Tyto děti mají za sebou přesný opak toho, co má dětství být. Namísto bezpečného a láskyplného domova, bezstarostného času a důvěry v dospělého zažívají v tom nejcitlivějším životním období opuštění, ztrátu, strach, nepříjemné změny a často i špatné zacházení. A právě proto by měla nová rodina dobře rozumět potřebám dětí žijících mimo vlastní rodinu, chápat příčiny jejich chování a další projevy těchto dětí a dokázat si říct o podporu a pomoc ve chvílích, kdy si třeba neví rady.
Které děti jsou umisťovány do osvojení?
Do osvojení jsou umisťovány děti, jejichž zákonní zástupci (zpravidla rodiče) dali souhlas k osvojení nebo bylo zahájením řízení o osvojení soudem ve zvláštním řízení rozhodnuto, že souhlasu není třeba.
Rodiče nejsou zákonnými zástupci dítěte, pokud byli zbaveni své rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas s osvojením. Jestliže byla rodičům omezena svéprávnost, mohou ve věcech osvojení včetně udělení souhlasu s osvojením jednat pouze v rozsahu, v jakém jim nebyla svéprávnost omezena. Soud zbaví rodiče rodičovské odpovědnosti, zneužívá-li rodič svou rodičovskou odpovědnost či její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává. Návrh na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti podává zpravidla úřad obce s rozšířenou působností. Jedná se však o řízení, které může soud zahájit i bez návrhu na základě informací, které získal v rámci své činnosti. Soud je povinen posuzovat důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti vždy, jestliže se rodič dopustí úmyslného trestného činu vůči dítěti či dítě ke spáchání trestného činu použije.
Pokud dítě nemá zákonného zástupce alespoň v jednom z rodičů nebo rozhodne-li soud, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba, ustanoví soud opatrovníka, který bude dítě v řízení o osvojení zastupovat. Opatrovník je dítěti ustanoven vždy, je-li dítě mladší dvanácti let. Opatrovníkem je zpravidla ustanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí.
SOUHLAS RODIČŮ S OSVOJENÍM
Souhlas k osvojení může být dán ve vztahu k určité osobě osvojitele, tzv. adresný souhlas nebo bez určení konkrétní osoby. V případě adresného souhlasu orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojení nezprostředkovává. Souhlas dává rodič osobním prohlášením vůči soudu, předtím ho soud poučí o důsledcích osvojení a jeho podstatě. Souhlas může být dán matkou dítěte nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Otec dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve po narození dítěte.
Souhlas k osvojení lze odvolat do tří měsíců od jeho udělení. Jestliže rodiče nedávají souhlas současně, běží každému z nich lhůta k odvolání samostatně. Po uplynutí této lhůty lze souhlas odvolat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 817 odst. 2 občanského zákoníku. Souhlas rodičů k osvojení pozbývá účinnosti, nedojde-li k osvojení do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán. Souhlas s osvojením dítěte musí dát rodič i v případě, že je sám nezletilý.
KDY NENÍ TŘEBA SOUHLASU RODIČŮ S OSVOJENÍM
Souhlasu rodiče není potřeba, jestliže rodič zjevně nemá o dítě zájem. O zjištění, že rodič nemá o dítě zájem, rozhoduje ve zvláštním řízení soud. Toto řízení se zahajuje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh druhého rodiče dítěte. Soud rozhoduje podle situace ke dni podání návrhu.
SOUHLAS DÍTĚTE S OSVOJENÍM
Je-li osvojované dítě starší 12 let, vždy musí dát osobní souhlas s osvojením, pokud je schopné posoudit důsledky a požadování souhlasu není v rozporu s jeho zájmy. Děti mladší 12 let zastupuje opatrovník jmenovaný soudem, obvykle orgán sociálně-právní ochrany dětí, který nejdříve zjistí všechny důležité okolnosti. I přesto se soud snaží vyslechnout dítě a zjistit jeho vyjádření k osvojení s ohledem na jeho duševní vyspělost. Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí o osvojení.
Do doby, než je vyřešena otázka, zda by dítě mohlo být osvojeno, může být dítě umístěno do péče budoucího osvojitele na jeho náklady nebo do pěstounské péče (zpravidla do pěstounské péče na přechodnou dobu). Tato varianta je vhodná pro ty zájemce o náhradní rodinnou péči, kteří jsou ochotni přijmout dítě do jakékoliv formy náhradní rodinné péče a jsou srozuměni se skutečností, že původní rodině bude známa jejich identita. Musí počítat i s tím, že dítě ještě může být vráceno zpět do péče své původní rodiny. Pro dítě toto řešení znamená možnost „vyhnout se“ umístění do ústavní péče a současně mohou být v nové náhradní rodině vzájemné vztahy navazovány již od počátku, což má pozitivní vliv na psychosociální vývoj dítěte.