Základní pojmy

Pěstounská péče

Dle občanského zákoníku je pěstounská péče jednou z forem náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska ale mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem, tak jak je tomu v případě osvojení. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá vyživovací povinnost k dítěti. K výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí požádat o souhlas zákonného zástupce dítěte, případně soud.

Jedná se o státem podporovanou formu náhradní rodinné péče, která má zajišťovat hmotné zabezpečení dítěte a zároveň poskytovat adekvátní odměnu pěstounům s ohledem na náročnost poskytované péče.

Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Současná právní úprava výslovně stanovuje jako určující hledisko pro svěření do pěstounské péče zájem dítěte. Pěstounská péče má ze zákona přednost před péčí o dítě v ústavním zařízení. Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před svěřením do pěstounské péče vzít na jeho názor zřetel.

Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud může také rozhodnout o zrušení pěstounské péče. Může tak učinit pouze ze závažných důvodů, vždy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě, že o to požádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte.

V případě svěření dítěte do pěstounské péče je pěstoun povinen podporovat styk dítěte s jeho původní rodinou a osobami mu blízkými.

Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo neshodě mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.

Je-li dítě umístěno rozhodnutím soudu v ústavní výchově v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či v pěstounské péči na přechodnou dobu, případně pokud s tím rodiče souhlasí, může být dítě rozhodnutím soudu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Nebude-li do tří měsíců od právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do dočasné péče zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, pozbude rozhodnutí o dočasném svěření do pěstounské péče právní účinky.

Od ledna 2022 je rozlišována zprostředkovaná pěstounská péče a nezprostředkovaná pěstounská péče. Zprostředkovaná pěstounská péče je taková péče, kdy je dítě do rodiny „vybráno“ krajským úřadem a pěstounům je doručeno oznámení o vhodnosti stát se pěstounem vybraného dítěte. U nezprostředkované pěstounské péče tento akt „výběru“ dítěte prostřednictvím krajského úřadu chybí. V případě nezprostředkované pěstounské péče se jedná převážně o situace, kdy o dítě pečují prarodiče, jiní příbuzní nebo osoby dítěti blízké.

O pěstounské péči bylo napsáno mnoho užitečných knih a publikací. Některé z nich naleznete v sekci Literatura a zákony.

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Specifickým typem zprostředkované pěstounské péče je pěstounská péče na přechodnou dobu, která má plnit institut krizového nebo přechodného umístění dítěte mimo vlastní rodinu. Soud může na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám zařazeným v evidenci vedené krajským úřadem na:

  • dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat (z důvodů zdravotních, výkonu trestu odnětí svobody a dalších);
  • dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením; nebo
  • dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení

Jde o situaci dítěte, o něž rodič zjevně nemá zájem. Nezájem o dítě ze strany rodiče se považuje za zjevný, trvá-li alespoň tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl rodič poučen orgánem sociálně-právní ochrany dětí o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň tři měsíce. O splnění podmínek, zda rodič nejeví o dítě zájem, rozhoduje soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh rodiče. Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle 1 rok. Ve výjimečných případech, zvláště je-li zřejmé, že již probíhající kroky směřují ke svěření dítěte do dlouhodobé péče, lze dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřit opětovně.

Soud může nařídit svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu předběžným opatřením.

Pěstounem na přechodnou dobu se může stát ten, kdo je před svěřením dítěte zařazen do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, vedené krajským úřadem. Proces odborného posouzení před zařazením do evidence je podobný jako u zájemců o osvojení a „klasickou“ pěstounskou péči. Příprava je realizována v rozsahu 72 hodin (u běžné pěstounské péče v rozsahu nejméně 48 hodin) a je rozšířena o témata specifická pro tento typ péče (krizová péče, spolupráce s  biologickou rodinou dítěte, předávání dítěte do další péče, přechodné pěstounství a vlastní děti pěstounů apod.). Do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, se zařazují osoby, které na základě odborného posouzení mají předpoklady pro výkon takové péče o dítě, a to zejména z hlediska krátkodobosti takové péče a témat souvisejících s přípravou dítěte na přechod do stabilní péče jiných rodičů. Poměrně rozšířená je pěstounská péče na přechodnou dobu, kdy pěstouni přijímají dítě krátce po narození. U těchto osob je rovněž posuzována jejich schopnost pečovat o děti kojeneckého a batolecího věku a schopnost spolupráce s rodiči těchto dětí.

Více k tématu pěstounské péče na přechodnou dobu se dozvíte v publikacích Středisko náhradní rodinné péče – Jak dál s pěstounskou péčí na přechodnou dobu či Středisko náhradní rodinné péče – Sociálně-právní analýza přechodné pěstounské péče a na webových stránkách doprovázející organizace Dobrá rodina nebo na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Které děti jsou umisťovány do pěstounské péče?

Do pěstounské péče jsou umisťovány děti, které nejsou tzv. právně volné k osvojení, jejich biologičtí rodiče o ně mají zájem (ten je u každého rodiče jiný a může se projevovat různými způsoby), ale nemohou nebo se neumějí o děti postarat. Rodičovská práva a povinnosti zůstávají biologickým rodičům.

Pěstounská péče je institut natolik rozmanitý, jak pestré jsou samotné životní příběhy dětí. Pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska ale mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem, tak jak je tomu v případě osvojení. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá k dítěti vyživovací povinnost. K výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí požádat o souhlas zákonného zástupce dítěte (zpravidla biologického rodiče dítěte), případně soud.

O pěstounské péči soud rozhoduje na dobu, po kterou trvá překážka bránící biologickým rodičům dítěte v osobní péči o ně. Jedná se o institut, který by měl dítěti pomoci překlenout složité období v životě, kdy jeho vlastní rodina nemůže plnit svou základní úlohu. Někdy žije dítě v pěstounské rodině až do své dospělosti, jindy se může vrátit po určité době do své původní rodiny.

Děti svěřené do pěstounské péče zpravidla své biologické rodiče znají. Někde jsou kontakty s rodiči časté, v  jiných případech mizivé. K  pěstounství je vždy třeba přistupovat tak, že děti v pěstounské péči mají svoji původní rodinu a tu je třeba respektovat.  Právní úprava pak přímo nařizuje pěstounovi povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Pěstouni mají také povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak. Pěstounská péče je státem podporovanou formou náhradní rodinné péče a pěstounům i dítěti náleží hmotné zabezpečení.