Upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 794–845.
Mezi osvojiteli a dítětem vznikají z hlediska práva stejné příbuzenské vztahy jako mezi rodiči a dětmi, příbuzenské vztahy dítěte s původní rodinou rozhodnutím soudu o osvojení zanikají. Osvojitelé jsou zapsáni v rodném listu dítěte na místě jeho rodičů a stávají se zákonnými zástupci dítěte s veškerou rodičovskou odpovědností. Dítě získává příjmení osvojitelů. Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí soudu o osvojení (nebylo-li osvojení v rozporu se zákonem).
Osvojitelé mají ze zákona povinnost informovat osvojené dítě o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky.
Péče o dítě v osvojitelských rodinách nepodléhá ze strany státních institucí žádnému zvláštnímu dozoru. V případě zájmu či potřeby mohou rodiny využívat podporu nestátních organizací, které se této oblasti věnují, nebo se obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí obcí s rozšířenou působností.
Pozn.: Osvojit lze v současnosti i zletilého, a to v případě, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
Upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 846 a následující.
Osvojitelem se může stát zletilá osoba, která by měla být dostatečně zralá, aby byla schopna o dítě pečovat a zajistit jeho řádnou výchovu a všestranný zdravotní, psychický a sociální rozvoj.
Osvojení není možné:
Upraven zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
Zprostředkovat osvojení mohou v České republice pouze státní instituce. Ke zprostředkování nedochází v případě tzv. přímé adopce. Jedná se o situace, kdy rodiče přivolí k osvojení dítěte ve vztahu k určité osobě. Tehdy posuzování probíhá až v průběhu soudního řízení o svěření dítěte, které je zahájeno na základě návrhu podaného budoucími osvojiteli.
Pod pojmem mezinárodní adopce se rozumí osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny. Pokud se nedaří najít náhradní rodinu pro dítě v zemi jeho původu, je možným řešením právě mezinárodní adopce.
Mezinárodní osvojení je upraveno mimo jiné Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (tzv. Haagská úmluva o ochraně dětí). Úmluva nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do a ze zahraničí zodpovědný. U nás tuto funkci plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Úřad vzhledem ke garanci určitých záruk v procesu zprostředkování mezinárodního osvojení spolupracuje pouze se zeměmi, které ratifikovaly tzv. Haagskou úmluvu o ochraně dětí.
Pro zprostředkování mezinárodní adopce přitom není rozhodující státní občanství žadatele ani jeho trvalý pobyt, ale tzv. „obvyklé bydliště žadatele“, tedy kde žadatel skutečně bydlí, kde má zázemí, kde pracuje apod. O mezinárodní osvojení se tak bude jednat i v případě, že např. český státní občan žijící v zahraničí bude chtít zprostředkovat osvojení dítěte z České republiky.
Více informací o mezinárodní adopci naleznete na stránkách Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
© Všechny fotografie byly použity z webové stránky Pexels.com a z archivu Střediska náhradní rodinné péče, spolek.